Close

Všichni tvrdí, že volby vyhrál Babiš, tedy ANO. Tedy trochu ne. Sluší se totiž pogratulovat také České televizi, když výsledky voleb přehledně korespondují s pozorností, jakou ČT věnovala jednotlivým politickým stranám v hlavních vysílacích časech. A do parlamentu se (kromě Zelených) protlačily všechny strany vybrané do hlavních debat deseti lídrů na základě nejméně přesné agentury.

Není proto divu, že se mluví o mediokracii – vládě médií, ačkoli původně ten termín označoval příhodně vládu průměrnosti. Mediální show se stala pro politiku nejen nástrojem, ale nakonec i samotným hlavním obsahem. Heslo o vládě lidu, s lidmi a pro lid se jaksi proměnilo na vládu médií, s médii a pro média. A od politika už se vlastě ani nečekají řešení a vize, ale spíše správné odpovědi na kameru.

Není pak také ani divu, že prostý volič nevnímá nevelké rozdíly v programech. Ve skutečnosti se jednotlivé divadelní společnosti (ANO, ODS, ČSSD, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, Piráti a Zelení) neliší ani tak repertoárem, jako různou kvalitou a okoukaností klaunů a schopností improvizovat.

A protože je show naprosto odtržená od reality a neřešené problémy narůstají, tak se alternativní politikou staly naopak nesprávné či provokativní odpovědi (Okamura a Zeman), popřípadě dávno zavržené odpovědi, které jaksi mají pro část obecenstva lesk starých dobrých časů (KSČM).

Nepolitická politika?

Moderátoři a editoři ČT tak představují určitou politickou sílu sami o sobě. To, jak komu skáčí do řeči, nebo naopak koho nechávají mluvit, nebo komu přitakávají a z koho se snaží udělat blbce, má daleko k elementární profesionalitě.  Média již neinformují o politice, ony nastolují a určují politická témata, což naznačuje velkohubé heslo pořadu Václava Moravce: O čem se bude mluvit příští týden?

Babiš, Okamura nebo Filip mají zcela určitě pravdu, že se těší zcela jinému přístupu moderátorů než takový Kalousek, nebo nový miláček redakce Ivan Bartoš. Ovšem platí, že i negativní reklama je také reklama, a tak nepřátelé ČT dostávají punc lidových hrdinů.

Václav Havel by mohl mít radost – dočkali jsme se éry vítězství nepolitické politiky. Po nasvícené scéně se potácejí horkovzdušné „imidžovky“.

Ghetto ignorace

Mně blízcí Realisté se dočkali toho „nejbědnějšího osudu“ – byli ignorováni.  Zcela zřejmé to bylo, když se Jiří Hynek stal prvním oficiálním kandidátem pro blížící se volby prezidenta a předal potřebné podpisy na ministerstvo vnitra. Soukromé televize se k tomu postavily férově. Ne tak ČT – ta utopila příspěvek až v bloku druhořadých zpráv po příspěvku o bezdomovcích. Ve srovnání s prostorem poskytnutým Horáčkovi nebo Drahošovi, kteří teprve musí kandidatury doložit, šlo o jasný rozdíl. Ale bylo to snad poprvé, kdy Realisté do ČT Událostí po sedmé pronikli za celu kampaň.

Poslance Martina Lanka, který po rozpadu klubu Úsvitu vstoupil do Robejškovy strany, ČT sice ve zprávách zachytila, ale ostentativně ho odmítala označit jako Realistu. Ostatní mimoparlamentní strany mají ještě bohatší a dlouhodobější zkušenosti – především Svobodní, kteří se prosadili ve volbách do Evropského parlamentu, by mohli vyprávět.

Zestátnit či zprivatizovat?

Přitom tuhle reality show ve veřejnoprávní ČT si platíme všichni. Ovšem o pravidlech veřejnoprávního média si rozhodují šéfové zpravodajství velmi individuálně a dohlížející Rada jmenovaná parlamentními stranami projevuje naprostou nemohoucnost. Nedivím se tedy hlasu v podání Okamury, když mluví o zestátnění veřejnoprávní televize a rozhlasu.

Osobně bych to kombinoval s privatizací. Miniaturní státní stanice po potřeby informování s jasnými pravidly pro profesionální nestranné zpravodajství, zbavená reklamy, placená ze státního rozpočtu a kontrolovaná radou zástupců politických stran, které získaly alespoň 1 % hlasů – aby se tam dostaly i mimoparlamentní subjekty. Oproti dnešku by šlo o změnu koksmetickou.

Řešilo by to i zbytečné zřizování úřadů proti dezinformacím. Určitě by to ocenily, jak komerční stanice – jimž by ubyl konkurent na reklamním trhu, tak diváci, kteří by získali jeden zpravodajský kanál bez zbytečných poplatků a reklam.

Petr Trn

Vystudoval jsem technologii, protože mě komouši nepustili na humanitní obor. Ale nelituji, člověk se nesmí vzdávat, protože, co vás nezabije, to vás posílí. Mám ženu a dvě děti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

sdílet