Jednatřicetiletý Sebastian Kurz (česky lze jeho příjmení přeložit jako Krátký, Stručný, Úsečný nebo Malý) se má stát rakouským kancléřem. Jeho mladistvý vzhled mu roky ještě ubírá, což je i terč pro popichování nejen od politických konkurentů, ale i od novinářů. To předvedli i tři redaktoři měsíčníků Spiegel, kteří se v prvních pěti otázkách s urputností teriéra točí kolem mládí a vzhledu nového úspěšného lídra Rakouské lidové strany (ÖVP).

Na otázku, zda chápe, že se někteří lidé s obavami dívají na to, že zemi má vést takový mladík, Kurz odpovídá s jemným štulcem pro německého socialistu a eurokrata Martina Schulze:

Kdyby takto uvažoval rakouská veřejnost, tak by pro mne nehlasovala. Rakušané už měli dost času zjistit, kdo jsem. (Kurz už má za sebou šest let ve vládě)  Jiní protikandidáti byli na politické scéně většími nováčky. Ostatně například němečtí voliči byli pravděpodobně méně obeznámeni s některými kandidáty, kteří přišli z Bruselu.

Rakousko by mohlo být jakýmsi předmostím mezi východní a západní Evropou. Ekonomicky to bylo vždy velmi užitečné a věřím, že je to také naše role politicky.

A protože Kurz se jako ministr zahraničí profiloval jako jasný odpůrce vítačské migrační politiky, dočkal se logicky srovnání s dříve známým zakladatelem a vůdcem radikálních Svobodných (FPÖ),  Jörgem Haiderem, který v roce 2008 zahynul při autonehodě.

Byl jsem srovnán s Haiderem a také s Viktorem Orbánem, byl jsem také popisován jako Merkelové psíček. Nic z toho neplatí,“ kontruje Kurz s tím, že jeho strana má na výběr s kým vytvoří koalici, zda se Svobodnými, kteří posílili nebo se socialisty (SPÖ), kteří výrazně ztratili (teprve potřetí za posledních 50 let nevyhráli). Kurz a s ním celá nová generace lidoveckých politiků, která nahradila před volbami starou gardu, přetáhli na svou stranu kolem 200 tisíc voličů.

Pro tvrdě pracující Rakušany je stále těžší vybudovat si zázemí. Platíme velmi vysoké daně. Rozdíl mezi hrubým příjmem a čistým příjmem je zde vyšší než kdekoli na světě. Poměr daně a dalších poplatků je u nás mnohem vyšší než v Německu, přestože máte také dobré nemocnice a školy. Chceme odstranit zkostnatělé struktury a vytvořit štíhlý stát orientovaný na kvalitní služby občanům. Výdaje na zdravotnictví se od roku 1990 ztrojnásobily, ale kvalita služeb, zejména ve Vídni, se zhoršila.

SPIEGEL: Imigrace byla jedním z hlavních problémů kampaně. Prokazuje vaše vítězství, že je možné sebrat vítr z plachet krajně pravicovým stranám přijetím jejich postojů?

Politici by měli dělat, co si myslí, že je správné, než sledovat strategie, o kterých si myslí, že jim pomohou vyhrát. Od začátku uprchlické krize jsem sledoval jasnou, konzistentní a pokud chcete tvrdou linii v oblasti nelegálního přistěhovalectví. Pokud nedokážeme kontrolovat přistěhovalectví v zemích jako Rakousko, riskujeme ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti. Nejde jen o lidi ze Sýrie a Iráku, ale také o miliony lidí z Afriky, kteří jsou připraveni přijet do Evropy, pokud získají přesvědčení, že jsou dveře otevřené.

SPIEGEL: Vedoucí FPÖ Heinz-Christian Strache říká, že téměř 60 procent Rakušanů hlasovalo v těchto volbách pro  platformu FPÖ, což je v podstatě obvinění, že vaše návrhy politiky jsou stejné jako jeho.

Strache má pravdu, když říká, že v některých aspektech našich platforem došlo k určitému překryvu a podobnostem. Ale v dalších otázkách se překrývají s ostatními stranami. To je dobrá věc. Jak jinak bychom mohli spolupracovat v politice? Rád bych viděl více překrývání na evropské úrovni.

SPIEGEL: Někdy jste byl kvůli věku srovnán s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Přesto se silně postavil proti Národní frontě, francouzskému ekvivalentu FPÖ. Zatím zvažujete koalici s pravicovou stranou. Která strategie je správná?

Macron má vůli změnit Evropu k lepšímu, což jsem jako občan Evropy a rakouský politik velmi rád. Udělám vše, co mohu, abych ho podpořil, i ostatní, kteří se rozhodnou změnit a posílit EU. Co se týká jeho postoje k Marine Le Pen, naše politické systémy nelze srovnávat. V Rakousku má nejsilnější strana mandát a musí nalézt koaliční partnery. Pro mě jsou dva potenciální partneři. Je také možné, že SPÖ se bude snažit zůstat u moci tím, že vstoupí do koalice s FPÖ proti vítězi voleb.

SPIEGEL: Vidíte FPÖ jako zcela normální stranu, dokonce i s vůdcem jako Heinz-Christian Strache, mužem, jehož dokonce Jörg Haider viděl jako příliš agresivního?

Strany jsou různé. Jsem aktivní v politice od svých 17 let. Moje pozice a moje ideály jsou jasné. Ale v demokracii, vaše vlastní názory nejsou jediné, které se počítají. V rakouském parlamentu je zastoupeno pět stran. Všechny byly demokraticky zvoleny a všichny mají legitimitu.

SPIEGEL: Museli jste vidět fotky Stracheho v plné polní, hrajícího v lese válečné hry. Jeho spojení s krajně pravicovou scénou má dlouhou historii. Nemáte strach, že jmenujete někoho takového místopředsedou vlády (vice kancléřem)?

Viděl jsem fotky. Myslím, že byly pořízeny před tím, než jsem se narodil.

SPIEGEL: To nic nemění.

Voliči mají právo se rozhodnout. Neexistuje žádné špatné rozhodnutí. Jako hlavní proevropská strana jsme jasně vyhráli volby. Strany na druhém a třetím místě jsou stejně silné.

SPIEGEL: Samozřejmě voliči si mohou vybrat, kdo se jim líbí. Ale nemusíte vytvářet koalici se stranou, která je zjevně xenofobní.

Je to moje rozhodnutí, s kým jsem s koalicí. Jsem si vědom odpovědnosti. Budu vést rozhovory a dělat, co mohu, abych vytvořil stabilní vládu, která je v nejlepším zájmu země.

SPIEGEL: Existuje červená linie, kterou byste nepřekročil? Jaký by byl podle vás jasný milník?

Určitě mám červenou linii. Nejen vpravo, ale i nalevo. Bylo by však nevhodné zahájit koaliční jednání prostřednictvím německého magazínu DER SPIEGEL. Požádal bych o vaše pochopení. Chcete-li vytvořit vládu a pracovat jménem vaší země, pak musíte vytvořit vztah důvěryhodnosti se svými partnery a najít dohodu. Pokud vypisujete řadu podmínek prostřednictvím média, nebudete tak moci udělat.

SPIEGEL: V Německu je jedním z vašich největších příznivců Jens Spahn, konzervativní člen výkonného výboru CDU kancléřky Angela Merkelové. Byl dokonce na oslavě volebního úspěchu. Cože jste si tak blízcí?

Byl jsem šťastný, že se účastnil oslavy jako zástupce naší sesterské strany v Německu. Oceňuji, že má jasné postoje k otázkám a jednoznačně vyjadřuje své stanovisko. Politici často nejsou tak čitelní, jak by chtěli být, protože se bojí negativních důsledků. Zejména ministři zahraničí musí být zvláště diplomatičtí. Vidím ho jako vizionáře. Ale mám také dobré vztahy s ostatními v CDU a CSU, včetně Wolfganga Schäubleho a Ursuly von der Leyenové. A byl jsem velmi šťastný, že jako první mi volala a blahopřála Angela Merkelová. Těším se na spolupráci s ní.

SPIEGEL: Přejete si, aby se Jens Spahn stal německým kancléřem poté, co se Merkelová rozhodne odejít do důchodu?

Jako německá kancléřka je Angela Merkelová jedním z nejzkušenějších politiků v Evropě a podařilo se jí vyhrát čtyři volby v řadě. Má vynikající tým, který zahrnuje politiky, jako je Jens Spahn a další, kteří dokážou dosáhnout v jejich životě skvělé úspěchy.

SPIEGEL: Byl jste v kontaktu s političkami CDU v roce 2016, když jste se připravovali na uzavření uprchlické trasy ze západního Balkánu, do jisté míry za zády Merkelové?

Vždy existovala výměna informací mezi Rakouskem a Německem, i když jsme měli různé názory, například pokud jde o přistěhovaleckou otázku.

 

SPIEGEL: Angela Merkelová a CDU vyhrál volby, ale ztratili více než osm procentních bodů vzhledem k posledním volbám v roce 2013. Jak to vysvětlujete?

CDU získala 33 procent v letošních volbách. Mám 31,5 procenta v našich. Pro nás je to opravdu dobrý výsledek. Pokud němečtí konzervativci potřebují radu, pak určitě ne od stran, které získaly méně hlasů než oni.

SPIEGEL: Co bylo podle vás nejúčinnější pro ukončení uprchlické krize v roce 2016 – uzavření balkánské trasy, krok, který jste udělali vy, nebo dohoda EU s Tureckem, kterou podpořila Merkelová?

Obojí bylo účinné, oba měly smysl. Bez ohledu na opatření, které používáme k zastavení ilegální imigrace a poskytnutí pomoci v zemích původu, je to správné opatření. V posledních měsících se věci na evropské úrovni pohybují dobrým směrem, díky bohu. Itálie zcela změnila svou politiku. Bylo by ale fatální omyl, kdybychom si mysleli, že imigrační otázka byla vyřešena a můžeme postavit naše nohy nahoru. Čísla jsou nižší než v posledních letech, ale jsou stále příliš vysoké, a tlak, který vede k přistěhovalectví, se nezmění.

SPIEGEL: Co byste chtěli vidět?

Na evropské úrovni musíme tvrdě bojovat, abychom zastavili přistěhovalectví. Frontex potřebuje zcela nový mandát, potřebujeme vybudovat společnou ochrannou politiku pro naše vnější hranice, která neopustí Itálie a Řecko, aby se s tímto problémem vyrovnaly. My v Rakousku jsme připraveni udělat něco společného s policií a armádou.

SPIEGEL: Během volební kampaně jste mluvili o zastavení středomořské trasy. Jak by to fungovalo?

Musíme si ujasnit, že nikdo, kdo se pokusí vstoupit do Evropy nelegálně, zde nebude mít azyl. Měli bychom zachránit lidi na vnějších hranicích EU, starat se o ně, ale pak je poslat zpátky do tranzitních zemí nebo jejich zemí původu. Měli bychom přijímat pouze lidi prostřednictvím programů přesídlení a posílit pomoc v zemích původu.

SPIEGEL: A jak to funguje? Mohli byste plavidla zastavit a jejich cestující poslat zpět do Libye?

Začneme tím, že musíme více spolupracovat s libyjskou pobřežní hlídkou, aby lidé dokonce ani nenahlásili cestu a lodě se nemohou ani spustit. Jakmile je někdo vyzván, neměli by být převezen na italskou pevninu. A pokud není možné poslat lidi zpět, odkud pocházejí, měli by být převezeni do bezpečných středisek, kde je možné se o ně postarat. Neměli by jim však slibovat lepší život v Evropě. Pokud slibujeme, pak se sem bude snažit přijít stále více lidí.

SPIEGEL: Na vrcholu krize uprchlíků v roce 2015, jaká byla největší chyba německé kancléřky?

Nejsou to jen její chyby. Mnoho lidí v Evropě prosazovalo politiku, která byla špatná – politika otevřených hranic. Domnívali se, že každý, kdo se dostal do Evropy, by měl mít právo žádat o azyl. Takže rostoucí počet lidí využil této příležitosti. Výsledkem bylo, že jsme se s tím nedokázali vyrovnat a mnoho lidí přišlo o život ve ve vlnách Středozemního moře. Vždy jsem tuto politiku odmítl a poděkoval Bohu, že řada politiků ji nadále neprovádí.

SPIEGEL: Budete spojovat síly s východoevropskými zeměmi ohledně přistěhovalecké otázky?

Jsem rád, že za každou zemi v EU, která má stejné postoje v otázce přistěhovalectví jako já. V tomto okamžiku existuje mnoho takových a každý měsíc se k nám přidávají další. 

SPIEGEL: Jak vidíte svou roli ve vztazích s Maďarskem a Českou republikou, zeměmi, s nimiž má Rakousko těsné vazby?

Rakousko by mohlo být jakýmsi předmostím mezi východní a západní Evropou. Ekonomicky to bylo vždy velmi užitečné a věřím, že je to také naše role politicky.

SPIEGEL: Považujete se za solidní proevropskou stranu, ale uvažujete o koalici s euroskeptickou stranou. Co doufáte, že dosáhnete, když bude Rakousko v příštím roce přebírat rotující předsednictví Evropské rady?

Já zastupuji hlavní stranu a voliči mi dali mandát být proevropským agentem změny. Chtěli bychom, aby EU posílila roli podpůrnou a spolupracující v záležitostech, v nichž mohou lépe rozhodovat jednotlivé národní státy. 

SPIEGEL : Co přesně to znamená?

Potřebujeme užší spolupráci v oblasti zahraniční a obranné politiky. Zvláště větší členské státy o to nemají zájem, ale my ano. Nepotřebujeme sociální unii, nevěřím tomu. Jak má fungovat? Měly by sociální dávky Rakouska klesnout na rumunskou úroveň? Měla by být zavedena rakouská minimální mzda ve výši 850 eur měsíčně v Rumunsku – kde by byla výrazně vyšší než průměrný příjem? Nepotřebujeme vždy v Evropě více pravidel. Měli bychom však dbát na dodržování těch stávajících od Maastrichtu po Dublin.

SPIEGEL: V Bruselu se postavíte proti navrhovaným reformám Emmanuela Macrona?

Líbí se mi spousta jeho nápadů. Zvláště to, co říká o přistěhovalectví a bezpečnosti. Co se týče rozpočtové politiky, jsme blíže k Německu. Souhlasím s Wolfgangem Schäublem. Tam jsou některé problémy.

SPIEGEL: Co uděláte, pokud SPÖ a FPÖ vytvoří koalici, aby vás vyhnala?

Rakouský prezident po volbách drží otěže. Je to otázka, které v současné době čelíme.

SPIEGEL: Vy jste se stal ministrem zahraničí ve věku 27 let a vypadá to, že se stane kancléřem ve věku 31 let. Co budete dělat v pětačtyřiceti? Máte další ambice?

Můžu se dělat na spoustu věcí a já jsem si užil všechno, co jsem dosud dělal ve svém životě. Vždycky jsem věděl, že celou svou kariéru nestrávím v politice. Budu politikem tak dlouho, dokud si budu myslet, že mám čím přispět. Ale abych byl upřímný, nebojím se, že by i v životě mimo politiku neexistovaly pěkné věci.

Leave A Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.