Ortel nejen nad Slavíkem

V podstatě by se nemusela soutěž Slavík vyhlašovat. Fanoušci zcela zbytečně plýtvají kreditem na hlasování, protože nakonec organizátoři z agentury Musica Bohemica vyšmoulí výsledek zcela nezávisle na hlasech.

Je to nefér? Zcela určitě, ale kdo by se staral o pravidla, soukromá společnost se na ně může vykašlat. Peníze má hlavně od sponzora či sponzorů. K čemu je fair-play a skutečná korektnost. Je to přece staronový standard: máme elity, které se povznesly nad pravidla, a s oblibou ad hoc určují, co je a co není košer.

V Mattoni (Karlovarských minerálních vodách) sice prý zvažují, zda napříště spojit své jméno s anketou. Ale možná na to hodí bobek stejně jako Lidl, který se také trochu začervenal u mazání křížů na kostelech ve svých propagačních materiálech, ale pokračuje v tom dál.

Jde vlastně jen o šou, která se může opakovat – prostě takový nosič reklamy. A bráno z druhé strany nakonec negativní reklama taky funguje a nese slušné výsledky.

Ortel není košer. Okamura je fašista. Komunisti jsou zločinci. Vlastenci jsou nacisti. Euroskeptici jsou agenti Kremlu. Heterosexuálové jsou homofobové. Kdo se narodil bílý -  je rasista. Normální chlap je chlípné prase (tedy pokud pochází z euroatlantického prostoru, v opačném případě jde o kulturní obohacení). A pak máme poměrně velkou skupinu těch, co volí špatně – jsou většinou staří, chudí a nevzdělaní.

Nejenže u nás máme zákony omezenou svobodu projevu. Zhusta směřujeme k totalitě pouze přijatelných názorů.

Ve fyzice jsme se učili, že akce vyvolává reakci. Tahle asi nakonec nebude vůbec hezká.

…a rozjíždí se referendum o Miloši Zemanovi

první debata oficiálních kandidátů na Hrad na Právnické fakultě University Karlovy jasně načrtla odlišné politické rasy ve dvou táborech. Připomíná to Společenstvo prstenu - pestrou partu, která vyrazila porazit Pána Mordoru. Jen s tím dobrem a zlem to už tak jasné není.

Hned na úvod akce si však zájem médií urvali přímo nezúčastnění (asi šli náhodou kolem): Andrej Babiš si plácl s Tondou Blaníkem. No, a ještě Miloš Zeman - prostě nepřišel. Nedorazili sice i jiní, ale toho si nikdo ani nevšiml.

Miloš to má "zdarma"

Zemanova neúčast na debatách kandidátů souboje o Hrad neznamená jeho nepřítomnost. Neustálé odkazy na hříchy současného prezidenta jsou pro Jiřího Drahoše, Marka Hilšera, Pavla Fischera a Michala Horáčka skoro obsesí, kterou samozřejmě potlesk studentů práv účinně stimuluje. Nepoučila je první prezidentská volba, ani nedávné referendum o Babišovi.

Tohle trumfne jakoukoli akci Slevomatu – Miloš to má úplně zdarma.

Nic na tom nezmění ani skutečnost, že Jiří Hynek. Petr Hannig a Mirek Topolánek demonstrují lepší politický cit. Takové nuance souboje značná část voličů nevnímá. Aligátor, který by podobné úvodní šarvátky už fyzicky nedal, svou neúčastí zřetelně vykolíkoval bitevní pole: Já a všichni proti mně.

Eurohujeři, a ti ostatní

Oddělení anti-Zemanů a ne-Zemanů kopíruje i další dělící čára ve vztahu k Evropské unii. V podání Drahoše, Hilšera a Horáčka je v různé míře patrné, že Unie je modlou sama o sobě, tím nejlepším po vynálezu kola, kasička, ze které neustále dostáváme dárky.

Horáček pak nadšeně zablouznil o době, kdy budeme do EU přispívat víc, než kolik dostáváme. Zkušení účetní vědí, že hodně záleží na tom, co a jak se započítá a vykáže, takže možná máme už dlouhodobě splněno...

...což druhá skupina kandidátů ví či tuší.

Hynek zdůrazňuje realistickou potřebu definování a obrany národních zájmů. Topolánek vyzdvihuje suverenitu, ovšem trochu sebestřednou ve smyslu jeho osoby – že on to zkrátka umí zařídit. Hannig pak volá po referendu o EU.

Lze si vybrat někoho jen na základě hlavních názorových proudů ve vztahu k štěpení na vztahu k Zemanovi nebo k EU? Nemalou roli sehrává určitě charisma a image, přičemž není dobré obě kategorie zaměňovat.

Pestrý peloton osobností

„Nejpresidentštější imidž“ má zcela určitě akademik Jiří Drahoš, bělovlasý, uhlazený, elegantní, přitom docela urostlý s hluboko posazeným hlasem. Ovšem tahle čítanková postava s renomé ve světě vědy produkuje jen nudné, nezáživné metatlachání. Je jako Kenn od Barbie, který má sice universitní titul, ale jinak je charismatický jako ústřední topení.

S tím naopak nemá problém Mirek Topolánek. Za sebou má role úspěšného podnikatele, volebního lídra i výrazného premiéra (což sebou nenese jen pozitivní poselství).  Nedá se mu upřít charisma vůdce: Jako když zkřížíte německou dogu s českým voříškem - aura nejsilnějšího a přitom dobráckého čokla ve vesnici.  Ovšem jen do chvíle, než mu rupne v kouli a všichni kolem začnou přemýšlet, zda se v jeho případě nezapomnělo na očkování proti vzteklině.

Jiří Hynek naopak na první pohled vypadá i bez uniformy jako důstojník 1. republiky s plnou sebekontrolou. Kromě držení těla jsou to i přímé a zdánlivě jednoduché názory, že vlastenectví není sprosté slovo a národní zájem je nutné nejen vymezit, ale i bránit. U absolventa matematicko-fyzikální fakulty to zrovna nečekáte. Má přitom zkušenosti se založením vlastní firmy a řízení velkého podniku, i s vyjednáváním na evropské či světové úrovni.

Michalovi Horáčkovi ctím podnikavého člověka, který, přestože dosáhl velkého úspěchu, dál pracoval i na sobě a neuzavíral se do jedné škatulky. Nicméně jeho politická kariéra je poznamenána nerozhodností, jakou polohu zaujmout. Je jako pacient s poruchami osobnosti, kdy jednou jde o amerického světáka, jindy o jarmarečního baviče a hned zase filozofa tak zahloubaného, že si nerozumí ani sám.

Marek Hilšer je sice příjemně vypadající mladý muž, ale vyvolává dojem, že se měl o kandidatuře poradit s rodiči. Připomíná aktivistu, který vtrhne k psychiatrovi do ordinace se slovy: „Pane doktore, jsem naplněn touhou pomoci celému světu!“, a doktor mu odvětí: „Posaďte se mladý muži, hned jsem poznal, že jste sadista.“ Nechci presidenta, který někde do půli těla vysvlečen protestuje proti nějaké nepravosti v zahraničí.

Petr Hannig, nebýt minulosti úspěšného a uznávaného hudebního skladatele a producenta, považoval by ho někdo snadno za upovídaného pocestného s kupou dobrých rad a báchorek pro dlouhé večery. Patří ke koncové skupině prezidentského pelotonu, který tvoří i pro málokoho známý i zajímavý diplomat Pavel Fischer, který kdysi sloužil u Havla. Nepřítomen byl žoviální Vratislav Kulhánek, nejen škodovácký boss nařčený ze spolupráce s StB.

Kandidaturu podali i nějací další, kteří se teprve musí představit, a ještě jeden tajemný kandidát – takže možná, nakonec přijde kouzelník nebo zubatá…

Jasný Topol ve své kráse, kdopak ho asi pase…

"Je to pěkný chlap," shrnula moje teta před lety důvody, proč hodila svůj hlas ODS vedené Mirkem Topolánkem. Macho styl kombinovaný se snahou zalíbit se všem, nebo – co nejvíce voličům. Měkký obal, tvrdé jádro. Topolánkova ODS i Topolánkova vláda byla vlastně zásadová kurva, a nakonec šlo vždy o peníze. Jde o ně i dnes?

Ano, jen je to mnohem vzdálenější než velké státní zakázky, jako stavby dálnic, mýtné, pandury či solární tunel.  K moci se dere Babiš a hrozí, že i bez důvěry bude vládnout sám. Jeden z možných a lákavých cílů, na které by zřejmě mohl „kleknout“ je mimo jiné ČEZ.

O tom se hojně spekuluje. ANO/Babišovi je politika docela ukradená, jde o byznys. ČEZ je byznys s velkým "B". Je totiž otázkou, zda politici ovládali managment energetického kolosu, nebo naopak. V podání ODS a ČSSD se se zdálo, že všichni kryjí (či jsou kryti) – přes různé politické rošády – jednu kliku ve vedení společnosti na zlatá vejce.

Teď by mohlo jít o nepřátelské převzetí.

ODS se ještě nevzpamatovala a ČSSD se ještě nějakou dobu nevzpamatuje. Politické brzdy pro ANO odpadají, a tou nejbližší proměnou v čase je právě volba prezidenta. Moc nevěřím, že se Topolánek rozhodl jen sám. Vedle kočkování politických stran je pravděpodobné, že v zákulisí teprve nabere na síle boj tzv. "Velkých rodin". Zatím to byla spíše selanka.

Otázkou je, kolik Topolánek ubere procent dosavadním favoritům - Zemanovi a Drahošovi. Tedy hlavně - kolik voličů si vybralo jednoho z nich, aby nemuseli volit toho druhého. Příliš mnoho neznámých a příliš nespolehlivé průzkumy. Nicméně bude zajímavý ten nejnovější průzkum obliby po zveřejnění kompletního seznamu kandidátů souboje o Hrad.

Zemanův nerušený valčík s Babišem

Že názory nemění jen idiot, od hlavy státu již víme. Názorně to Miloš Zeman ukazuje na svém postoji: Vítěze voleb pověřím sestavením vlády, děj se, co děj. Není to přitom tak dávno, kdy k témuž požadoval dopředu 101 notářsky ověřených podpisů poslanců, aby měl jistotu, že vláda získá většinu ve Sněmovně.

Jakou roli dostane Švejnar?

Jenže za rohem jsou prezidentské volby. A pokud Andrej Babiš nezíská bianko šek na sestavení vlády, mohl by také poslat za ANO někoho do boje o Hrad.

Nejspíš proto se asi tak demonstrativně po volbách sešel s Janem Švejnarem, byť se naznačovalo, že by mohl být ministrem financí. Je ovšem i spekulativní otázkou, zda naopak cílem není Švejnara do voleb rychle – před 7. listopadem poslat.

Uhlazený světácký ekonom by mohl spíše uloupnout hlasy akademikovi Jiřímu Drahošovi, s nímž to nemusí mít Miloš Zeman tak snadné jako posledně. Kandidát nemusí zvítězit, stačí když se zúčastní a uloupne pár procent.

Okamura jako kingmaker?

Ostatně podobnou hru, ovšem jak jinak než při obsazení sama sebe, rozehrál Tomio Okamura. Není jasné, co by chtěl výměnou získat, ale možnost svého zapojení do prezidentských voleb nevyloučil. A současný prezident připustil, že by mohl v takovém případě přijít třeba o 10 % hlasů.

Média, která hystericky reagují na Zemana i Okamuru, by měla naopak chtít, aby do toho Tomio šel. To jsou paradoxy - že?

Fialově strnulá ODS

V tomto světle se jeví jako strašlivá chyba, že ODS nikoho do boje o Hrad nenasadila. Senátor Jaroslav Kubera mohl výsledkem zahýbat. Nezdálo se však, že by měl ve vlastní partaji přílišnou podporu.

Petr Fiala vykazuje až zoufalý nedostatek základních politických instinktů. Přesto má ODS ještě šanci podpořit někoho ze stávajících kandidátů, který ladí s jejím programem. Ta nehybnost „nejsilnější strany na pravici” však zatím připomíná vegetativní spánek: tělo dýchá, potí se, vylučuje, ale nehýbe se, nemluví a nemyslí.

Pokud by se ODS před volbami vyvarovala prázdných gest, mohla jít do vlády za podmínek krvavých i pro Babiše. Nebo ho mohla jen vydírat a uzavřít s ním dohodu za post šéfa Sněmovny, který by omezil Babišovy pokusy o sestavení vlády na dva. Anebo mohl Fiala navrhnout, že jelikož Babiš podporu nezískal, chce dát 101 dohromady on.

Jak by se Zeman tvářil pak?

Nyní si střihl nerušené sólo s Babišem a oba uhráli body, které se jim mohou v další fázi hodit.

Bitcoin nejsou vždy tím, čím se zdají být

PŘEVZATO Z FB PETR LAZECKY

Bitcoin je fascinující společenský experiment. Zároveň je to prostředí, kde neplatí WYSIWYG ("What you see is what you get"). Jinými slovy - to, že se věci a procesy v prostředí Bitcoin nazývají známými jmény neznamená, že tyto vykazují také stejné chování, jak je známe z fyzického světa. Typickým příkladem je Bitcoin "burza", která sice na první pohled funguje jako klasická burza ve smyslu zprostředkování obchodů, ale rozhodně nefunguje jako silně regulovaná instituce, kterou známe z reálného světa, kde je snahou zabránit burzám v manipulacích s cenami (přísná regulace, která odděluje majetek burzy od spravovaného majetku investorů). Tato skutečnost dává slovu "burza" v pojetí Bitcoin světa docela jiný nádech, neb regulace v tomto prostředí z podstaty věci neexistuje a tudíž vyvozovat závěry z toho, co je nám známé z fyzického světa, i pro digitální svět kryptoměn, a to jen proto, že pro to existuje stejný název, je chybou. To je jen takové zahřívací kolo.

Nyní k podstatě věci. Před třemi dny došlo k avízovanému "fork" pro Bitcoin. Bitcoin udržuje historii všech minulých transakcí v jakési digitální účetní knize, které se říká "blockchain". "Fork" si můžeme jednoduše představit jako operaci, kdy tuto účetní knihu zkopírujeme na XEROX kopírce. Tím budeme mít dvě účetní knihy se stejnými operacemi - a pozor, i ze stejnými zůstatky - k tomuto "detailu" za chvíli. Od okamžiku, kdy jsme takto rozdělili účetní knihy budeme vést každé z nich transakce odděleně, jako kdyby tyto účetní knihy existovaly zcela samostatně od počátku. Vlastně tyto dvě účetní knihy reprezentují jakési dva oddělené účty, které mají identickou historii transakcí do momentu provedení kopie (to, čemu ajťáci říkají "fork") a v momentě provedení kopie mají stejné zůstatky.

Nyní se zaměřme na zajímavé detaily.

V sprnu tohoto roku proběhl historicky první "fork" kdy došlo ke zdvojení účetních knih (tzv. "blockchain"). Z původně jedné kryptoměny Bitcoin (BTC) vznikla druhá měna Bitcoin Cash (BCH). V momentě, kdo došlo ke zdvojení automaticky vznikly nové peníze BCH.

Například pokud měla Alice na účtu 1000 BTC tak po zdvojení měla 1000 BTC a zároveň 1000 BCH. To hnalo cenu Bitcoin *před* tímto zdvojením vzhůru, protože se na tom dalo hezky vydělat. Před zdvojením měl Bitcoin cenu 2800 USD, po zdvojení spadl na 2700 ale nový Bitcoin Cash se prodával za cca 750 USD, takže zisk pro Alici je pěkných 650.000 USD při okamžitém prodeji Bitcoin Cash, jak se také stalo (viz historický vývoj cen).

Toto historicky první zdvojení mělo ovšem jeden zásadní prvek - po zdvojení se účetní knihy (tzv. "blockchain") chovaly zcela nezávisle jako dva zcela oddělené účty (nebo kryptoměny, chcete-li). To jest v době zdvojení sice držitelé BTC získali nové Bitcoin Cash, ale od toho momentu nebylo možné zaměnit transakce v BTC s trtansakcemi v Bitcoin Cash. 1 BTC vyplacený v Bitcoin se zaznamenal v příslušné účetní knize a tato transakce platila pouze v účetní knize platné pro BTC a neměla žádnou relevanci v účetní knize pro Bitcoin Cash (a opačně), tak jak to známe z běžného života v případě dvou bankovních účtů.

Před třemi dny došlo k novému zdvojení Bitcoin a vznikla další účetní kniha (kryptoměna) pro Bitcoin Gold. Takže v tuto chvíli jsou tři (původní Bitcoin, účetní kniha ze srpna pro Bitcoin Cash a nová kniha pro Bitcoin Gold). Za obzorem je ještě jedno zdvojení a zcela jistě budou následovat další, než se celý tento potenciál oblbování vyčerpá.

V případě tohoto zdvojení ovšem platí jeden zásadní detail. Nejenže opět uživatelé získali nové Bitcoin Gold tokeny v hotnotě zůstatku na Bitcoin účtu, ale navíc jsou tyto nové peníze zaměnitelné s původním Bitcoinem. Neboli transakci provedenou v Bitcoinech v Bitcoin účetní knize lze zdvojit (přenést) do účetní knihy s Bitcoin Gold a opačně.

To je skutečným důvodem, proč Bitcoin v posledních dvou měsících zdvojnásobil svou tržní kapitalizaci a co pohánělo novinové titulky a cenu BTC vzhůru.

Nyní ovšem nastává ta zajímavá otázka...

Komunita kolem Bitcoinu vždy hrdě hlásila, že množství Bitcoins je dopředu dané, že se jedná o deflační měnu, a že množství penežních jednotek nikdy nevzroste. Jenže, pokud zdvojíte účetní knihy a vytvoříte tak nové digitální kryptoměny se stejnými zůstatky v době zdvojení a zaměňitelnými transakcemi mezi sebou (ajťácké "forky", a to doslova fórky s naivkami), tak tím vlastně zdvojujete množství tokenů v oběhu. Technicky vzato tento "fork" zdvojnásobil množství existujících směnných jednotek. Což se dá označit termínem inflace...

V Bitcoin žárgonu se samozřejmě jedná o dvě různé kryptoměny, problém se náležitě zlehčuje, jen holt má celá ta operace ten nepříjemný efekt, že transakce jsou plně přenositelné z obou účetních knih - transakci v jedné účetní knize lze automaticky přenést do druhé účetní knihy. Jako kdyby jste měli dva bankovní účty a stejnou transakci jste mohli legálně provést na obou účtech. A to samozřejmě za té zajímavé situace, kdy se jedna kryptoměna prodává za 6000 USD a druhá za 200 USD.

Nutno dodat, že v současné chvíli sice existují dočasná celkem účinná opatření, jak problému dvojího zdvojení transakcí zabránit, a technicky zkušení uživatelé se takto budou bránit. Ti ostatní, kteří nerozumí Bitcoin hatmatilce, jsou ovšem vystaveni celé škále možných útoků (například, adresní schéma všech odvozených Bitcoin kryptoměn je stejné, takže na první pohled nelze rozeznat, který kryptoúčet vede kterou kryptoměnu a tak lze účastníky transakce snadno mást). Zajímavé je i opatření BitTrex burzy, která v případě chybných převodů umožňuje zpětnou náhradu pouze pro transakce nad 5000 USD (tedy cenu stanovenou v dolarech, nikoliv v Bitcoinech, což také o něčem svědčí), tedy pouze relativně vysoké transakce; mikro-transakce, které by teoreticky měli dominovat, jsou z tohoto schématu tedy vyloučeny.

WYSINWYG ("What you see is NOT what you get"). Takže pozor. Bitcoin je jen pro střelce, kteří sledují krátkodobé investiční strategie a jsou ochotni extrémně riskovat. Kdo nehraje v kasinu, ať nehraje ani v Bitcoinech.